Los evropský

V České republice losi vytvořili dvě hlavní populace. První je na Třeboňsku, která je součástí jindřichohradecké populace, a druhá na Šumavě na pravém břehu Lipenské vodní nádrže. Od 90. let se však stavy losů začaly snižovat. Po odstranění hraničních zátarasů los začal migrovat do Rakouska, kde však není na seznamu chráněných živočichů, protože tam nežil, a je tedy loven. V důsledku toho došlo k úbytku jeho početnosti i na našem území. Dalšími příčinami úbytku losů u nás jsou pytláctví a dopravní nehody na silnicích a železnicích. Za poslední dvě desetiletí se tuzemská populace snížila o polovinu až dvě třetiny, proto je los v České republice kriticky ohroženým druhem. 

Široká a roztažitelná kopyta umožňují losům pohyb v měkké půdě nebo bažinatém terénu. Los dokáže běžet rychlostí až 50 kilometrů v hodině. Také velmi dobře plave. Stopa dosahuje u losího býka délky 12 až 16 centimetrů a šířky okolo 11 centimetrů. I stopa losího telete je větší než stopa jelena. Délka kroku losa v klidu je 1,5 až 2 metry, v běhu může být i přes 3 metry. 

Losi žijí samotářsky. Samice s mláďaty se v zimním období mohou výjimečně sdružovat do malých skupinek. Los je nejvíce aktivní za rozbřesku a za soumraku, kdy se pase. Jako typický okusovač se živí mladými letorosty listnatých dřevin a bylin, zvláště vodních, a v zimě větvičkami a kůrou listnáčů a jehličnanů. Konzumuje také borůvky brusinky.  Vzhledem ke své velikosti potřebuje až 50 kilogramů potravy denně. Proto  musí za potravou migrovat a může trvale pobývat jen na území, kde jí najde potřebné množství. V tomto území musí mít také dostatek klidu pro příjem potravy, odpočinek a rozmnožování.