Náš maskot

Mí předchůdci na Zemi žili už před 180 miliony let. Ve Skotsku našli zkamenělinu mého nejstaršího evropského příbuzného, který žil před 166 milióny let. Vědci mu dali jméno Marmorerpeton wakei.     

Od konce září do listopadu se stahuji do zimních úkrytů, abych nezmrzl. V březnu až v dubnu, když se oteplí, tak vylézám.  Mou oblíbenou potravu  jsou žížaly, stonožky, pavouci, červy a slimáci. Protože nemám rád sluníčko, tak se na jejich lov  vydávám až večer.

K vodě se mé samičky vydávají od dubna do května, kdy musí pod vodu naklást larvy. Larvičky jsou před narozením těsně stočené ve vaječném obalu, který při porodu praskne. V té době už mají všechny čtyři nohy a měří skoro 3 cm.

Ve vodě moji larvu  těžko najdete. Díky hnědé barvě splývá se zbytky rostlin na dně. Mezi nimi číhá na svou kořist - korýše, rybí potěr a drobní vodní členovce. Když je potravy dost, tak mé larvy vyrostou až do délky 7 cm a  v srpnu až září se promění v dospělého mloka.

Většinu svého života prožiju daleko od vody na zemi i v podzemí. Nejvíce se mi líbí vlhké lokality v listnatých nebo smíšených lesích. Přes den se ukrývám pod listím či kmeny stromů, v dírách v zemi nebo pod kameny.

Na konci léta mi dospělí mloci se oddáváme námluvám. Samečci vyhledávají samičky a někdy o ně dokonce bojují. Po spáření se V těle samičky přes zimu z vajíček vyvíjejí larvy.

Výrazně žlutě zbarvenými skvrnami dávám najevo svou jedovatost. Na zadní části těla, na ocase a po stranách těla mám jedové žlázy, které jsou ukryté v malých černých tečkách. Dorůstámstám do délky až 28 cm a dožívám se 20 let.

Pro člověka jedovatý nejsem, a přesto je mým největším nepřítelem, i když mne vyhlásil za chráněného. Ničí mi lesy rozsáhlým kácením,  odvodňuje je příkopy a potůčky dává do trubek. A nejhorší je, když do potoků vysazuje pstruhy, ti dokáží sežrat celá naše larví potomstva. Velkým nebezpečím jsou pro nás i auta.