Ropucha obecná

Ropucha obecná

Žáby obecně, a ropuchy zvláště, jsou odpradávna pro svůj vzhled a slizkou kůži považovány za ošklivé. Přitom se jedná o velmi užitečné predátory, kteří mají své nezastupitelné místo v rovnováze potravního řetězce a výrazně se podílejí na regulaci množství škůdců především z hmyzí říše, ale také měkkýšů. Samy jsou také potravou pro větší predátory, mezi něž patří užovky, draví a brodiví ptáci, ale také ježci nebo šelmy.

Ropucha se na rozdíl od svých čilejších příbuzných skokanů či rosniček pohybuje docela pomalu. Proti útokům dravců ji proto spíše než útěk chrání její zbarvení a skrytý způsob života. Pokud je přesto odhalena, má v záloze ještě jedové žlázy za očima, které nezkušenému lovci dokáží pokazit chuť k jídlu.

Ze všech druhů obojživelníků na našem území patří ropucha obecná (Bufo bufo) mezi nejrozšířenější a také nejméně ohrožené. Přesto její populace v nedávné době v oblastech intenzivně využívaných člověkem značně klesla. Na vině je ničení původních biotopů, ale také otrava pesticidy a v neposlední řadě vysoká úmrtnost na silnicích.

Ropuchy jsou totiž vybaveny silnou lokální pamětí, díky níž se na jaře vracejí ze svých zimovišť v podzemních dutinách vždy do svého původního rodiště, aby zde nakladly vajíčka a zplodily další generaci. Během několika jarních večerů a nocí tak tisíce po zimní hibernaci často ještě malátných žab táhnou nejkratší cestou ke svému rybníku, a pokud jejich cestu kříží byť jen málo frekventovaná silnice, hynou pod koly automobilů po stovkách. Tomuto jevu se však orgány ochrany přírody i dobrovolníci snaží v posledních letech aspoň částečně zabránit budováním různých bariér či žabích podchodů na vytipovaných místech.