Nahoru

Mlok skvrnitý

Mlok skvrnitý

4. září 2020

Mloci jsou aktivní hlavně v noci. Během dne bývají ukrytí v nejrůznějších dutinách pod kořeny stromů, pod kameny či větvemi, které je chrání před přímým slunečním zářením

Mlok skvrnitý
(Salamandra salamandra)

Naši předkové věřili, že je mlok pekelné zvíře stvořené z plamenů, a ve svých pověrách mu přisuzovali zvláštní moc. Tradovalo se, že když mlok vyleze na strom, otráví na něm všechno ovoce, a pokud spadne do studny, otráví vodu. Lidé také věřili, že když mloka vhodí do ohně, uhasí ho tím.

Se svými až 28 cm délky je mlok naším největším ocasatým obojživelníkem. Žije výhradně ve vlhkých lesních lokalitách, loukách a polích v nadmořské výšce 1200 metrů. Upřednostňuje listnaté a smíšené lesy a pro jeho výskyt je nezbytná přítomnost drobných potoků, studánek či pramenišť s čistou vodou, v níž se vyvíjí jeho larvy. Jsou živorodí nebo vejcoživorodí, což znamená, že se vajíčka vyvíjí v těle samičky. Páří se na konci léta či na podzim na souši a na jaře následujícího roku samička klade průměrně 40 masožravých larev do pomalu tekoucí či stojaté vody.

Mloci jsou aktivní hlavně v noci. Během dne bývají ukrytí v nejrůznějších dutinách pod kořeny stromů, pod kameny či větvemi, které je chrání před přímým slunečním zářením. Za deštivých a vlhkých dní, zejména pokud přijdou po delším období sucha, se však s mlokem můžeme setkat i přes den. Živí se především malými a středně velkými bezobratlými – hmyzem, žížalami, červy či slimáky. Na přelomu října a listopadu se s příchodem chladnějšího počasí stahují do podzemních prostor se stálou teplotou, kde zimují do konce března.

Jejich výrazné zbarvení – žluté skvrny na černém či tmavě hnědočerném podkladu – má varovat predátory před jedem salamandrinem vylučovaným ze žláz za očima, jenž způsobuje zrychlení krevního oběhu a silné svalové křeče. Díky této ochraně nemá obojživelník v přírodě téměř žádné přirozené predátory a největším nebezpečím je pro něj člověk, který ničí jeho přirozené prostředí. Tyto změny se na populaci mloků projevily natolik výrazně, že vyhláška u nás řadí tyto obojživelníky mezi silně ohrožené druhy.