Fotogalerie
Dne 18. 5. 2019 jsme se vypravili k Ochozu u Brna na botanicko-entomologickou vycházka do PR Údolí Říčky aneb za jasoněm a jarním kvítím na Lysou horu.
Po vydatných srážkách, které předcházely 14 dní před vycházkou jsme jen doufali, že sluníčko vysuší motýlům křídla a podaří se nám něco do sítěk na motýly chytit a poznat.
Vyráželi jsme v hojném počtu od obecního úřadu v Ochoze u Brna, kde nás přivítali zástupci Okrasu: Michal Frídl, Radomír Pulec (motýlci) a Zdeněk Musil (kvítí).
Již na první zastávce jsme měli štěstí a vytáhli jsme síťky na motýly. Chytili jsme např. Běláska řeřichového - samečka i samičku, což je dle slov Radomíra Pulce velká vzácnost.
Děti se nadchly pro lov hmyzu a stále nosily nové úlovky. Proto jsme viděli mnoho zástupců hmyzu.
Po entomologické zastávce jsme pokračovali dále kolem koňských výběhů s krásnými výhledy do krajiny.
Vstoupili jsme do přírodní rezervace Údolí Říčky. Zdeněk Musil nás upozornil na správné chování v přírodní rezervaci a ohleduplné chování při procházce.
Následovalo jedno kvítí za druhým. Ke každému jsme dostali odborný a vyčerpávající komentář.
Na vrcholu Lysé hory jsme viděli i jediného zástupce čeledi routovitých v ČR - Třemdavu bílou. Je příbuzná s citrusy, proto je celá prostoupena výrazně citronovou agresevní silicí. Pozor - při styku silice s pokožkou může vyvolat kožní puchýře. Patří mezi ohrožené druhy stepních strání.
K dalším druhům, které jsme na vrcholu viděli patří například kakost krvavý, voskovka menší, šalvěj luční, a další a další...
Při obědové přestávce nám Radomír Pulec podal výklad o motýlech od druhohor až po současnost. Opět jsme vytáhli síťky na motýly a konečně jsme ulovili jasoně.
Jasoň dymnivkový vypadá jako bělásek, ale patří do rodiny otákárků. Je výjimkou, která potvrzuje pravidlo, že otakárci jsou ze všech motýlů nejkrásnější. Jasoni mají průsvitné okraje křídel.
Z Lysé hory jsme se vydali do údolí a šli jsme kolem Ochozského potoka zase zpět do Ochozu. Po cestě jsme ještě stihli udělat rozbor, co žije v půdě a najít další spoustu kvítí.
V půdě žije sousta živočichů. Ne všechny jsme byli schopni uvidět pouhým okem, ale přeci jen jsme některé objevili.
Nejdůležitější bylo, že nás to všechny bavilo a do konce s námi vydrželi i ti nejmenší pozorovatelé a nejodhodlanější lovci hmyzu - děti.
Text a foto: Vladimíra Zemánková