Příliš vysoká cena za krásu

S příchodem zaoceánských objevných plaveb se zkrátily vzdálenosti. Cestovatelé s sebou nepřinášeli jen poznatky o cizích krajích, ale také něco hmotného na památku. Sponzoři jejich výprav z řad bohaté evropské šlechty pak kromě řady jiných pokladů získali také exotické druhy rostlin, které ještě zvýšily prestiž jejich zámeckých parků a zahrad. Tak nějak se začal psát příběh většiny invazivních rostlin. V současnosti jich u nás roste asi 90 druhů.

Pokusy o pěstování některých druhů dopadly fiaskem kvůli nevhodným klimatickým podmínkám. Jiné však pocházely z oblastí s klimatem blízkým tomu našemu. Těm se v nové domovině naopak dařilo až příliš dobře. Netrvalo dlouho a rostliny začaly zplaňovat a rozrůstat se i mimo udržované zahrady. V novém prostředí jim totiž často zcela chyběli jejich přirození nepřátelé. Obvykle se navíc jedná o druhy vynikající mimořádnou adaptabilitou, odolností či reprodukční schopností. Tyto vlastnosti jim dávají výhodu v konkurenčním boji s původními obyvateli stanoviště, který může skončit i jejich úplným vytlačením. Je zde také riziko křížení příbuzných druhů, jehož následkem může být zasažen genofond původní populace. Snad nejznámějším případem takovéto rostlinné invaze jsou husté porosty křídlatky či netý- kavky rozrůstající se stále více podél cest a vůbec všude tam, kde byla půda člověkem v minulosti narušena, ale také ve zcela přirozeném prostředí podél vodních toků. Statné rostliny doslova zastíní původní vegetaci a vytvářejí monokulturní porost. Podobná stanoviště obývá také další nechvalně proslulý invazivní druh - bolševník velkolepý pochá- zející původně ze západní části Kavkazu. U nás se tato statná bylina, která může v našich podmínkách dorůst výšky až 5 metrů, poprvé objevila pravděpodobně v roce 1862, kdy byla pěstována v západočeských Lázních Kynžvart coby okrasná rostlina. Jakkoliv dosahuje bolševník úctyhodných rozměrů, není největší invazivní rostlinou u nás. Kromě cizokrajných bylin byly do naší přírody zavlečeny také dřeviny. Některé opět pro okrasu, jiné přinášely hospodářský užitek v podobě kvalitního a rychle rostoucího dřeva či jako medonosné stromy. To je i případ severoamerické borovice vejmutovky, která je u nás častou součástí lesních porostů a v místech, kde má ide- ální podmínky (České Švýcarsko, okolí Hradce Králové) vytlačuje borovici lesní. Národní park Podyjí se zase potýká s invazí trnovníku akátu. Ten v konkurenčním boji používá obzvláště zákeřnou zbraň. Jeho kořeny vylučují do svého okolí toxické látky – alelopatie – bránící ostatním rostlinám v klíčení. Aby však všechna tíže viny nepadala jen na hlavy experimentujících zahradníků či zahrádkářů. Ne všechny invazivní druhy se na naše území dostaly záměrně. Roz- šíření některých z nich má na svě- domí globalizace. Prakticky celý svět je protkán sítí dopravních cest. Na palubách lodí a letadel však kromě milionů cestujících a tisíců tun zboží denně putují také černí pasažéři, o nichž nemusí mít nikdo ani tušení. Mohou se „přimotat“ do kontejnerů se zemědělskými produkty stejně jako s oděvy či elektronikou, ale stejně tak dokáže malé nenápadné semínko urazit tisíce kilometrů v podrážce boty nebo ve vzorku pneumatiky či kusu bláta přilepeném na podvozku dálkového kamionu. Likvidace rostlinné invaze je vždy dlouhodobý proces, který si může vyžádat i razantní zásahy do půdy či použití chemických herbicidů. Ani tehdy však není zaručen úspěch – i jen jediná rostlina, oddenek či semínka zanechaná na nákladně ošetřené lokalitě mohou znamenat novou invazi. Vyloučeno není ani opě- tovné zavlečení druhu z míst, kde ještě nebyl zlikvidován. Situaci navíc komplikuje fakt, že mnohá postižená stanoviště jsou na pozemcích soukromých vlastníků a legislativní páky, které by umož- nily uložit jim opatření proti vý- skytu a šíření invazivních druhů, zatím neexistují.