Lomnou krotili betonem i nezvyklým experimentem

Lomná má charakter typické hor-ské bystřiny s velmi proměnlivým průtokem a často nestabilním ko-rytem. To se při své cestě údolím mezi horami „lomí“ v řadě záhybů, díky čemuž Lomná údajně získala své jméno. Zhruba dva kilometry od svého pramene napájí vodou rašelinné louky přírodní památky Kyčmol. V Horní Lomné nabývá na síle díky svým pravostranným přítokům – Přelačskému a Úplaz-skému potoku. Za obcí se pak do říčky vlévají další dva potoky – Ta-tínský zleva a Menší zprava a na území Dolní Lomné rovněž zprava Jestřábí potok a Skřinovský potok. Posledním významným a zároveň největším přítokem je pak Ošet-nice, která se do Lomné vlévá na úrovni jablunkovského sanatoria.

V průběhu 19. století bylo kory-to řeky využíváno ke splavování palivového dřeva z horních částí údolí zhruba na úroveň dnešního viaduktu Košicko-bohumínské dráhy. Zde se polena překládala na

povozy a převážela dále do Třince (později na nádraží v Návsí). Za tímto účelem byla také zbudována pomocná vodní nádrž v lokalitě Čerčok, jejíž zbytky jsou patrné dodnes. Od tohoto způsobu do-pravy se však na počátku 20. stole-tí upustilo. Důvodem bylo jednak značné poškozování říčního kory-ta i přilehlých cest a polí a jednak stále se množící krádeže dřeva.

Lomná uměla obyvatele žijící podél jejích břehů pěkně potrá-pit. V období zvýšeného průtoku docházelo k povodním a časté-mu podemílání břehů řeky. To s sebou přinášelo značné hospo-dářské škody. Správci toku pro-to přistoupili k řadě takzvaných bystřinářských úprav. Ty spočívají v kombinaci úprav břehů včetně jejich zpevňování a v budování spádových objektů a přehrážek pro zachycení splavenin. Na 6,5 kilometrech délky tak bylo vy-stavěno celkem 85 spádových ob-jektů – stupně, balvanité skluzy a prahy a tři štěrkové přehrážky.

Se snahou o zkrocení řeky souvi-sí i jeden unikátní experiment z 60 let. Místo nákladných stavebních úprav byly v 600 metrů dlouhém úseku umístěny do koryta velké balvany, které zvyšují energetické ztráty proudící vody, a tím snižují její unášecí schopnost během po-vodní. Po více než 50 letech působí tento úsek přirozeně, úprava plní svůj účel a dle hodnocení součas-ného správce toku – Povodí Odry – by mohl být inspirací pro sanaci podobných říčních koryt i jinde.

Velkým bystřinářským úpra-vám se koryto řeky vyhnulo zejmé-na na úrovni sanatoria v Jablunko-vě, kde zůstal zachován přirozený úsek řeky. Naopak při svém průto-ku centrem města je řeka spoutána v pevném, místy i betonovém, ne-příliš přirozeně působícím korytě.

Již od 30. let 20. století se opa-kovaně uvažovalo také o zbudo-vání přehradní nádrže v Horní Lomné, která by měla sloužit ne-jen jako ochrana před povodněmi, ale i jako zásobárna vody. Oblast, která by se měla dle plánů vodo-hospodářů ocitnout pod hladinou bezmála 80hektarové nádrže, je zapsána v seznamu území chráně-ných pro akumulaci povrchových vod. To sice nutně neznamená, že zde někdy bude přehrada skuteč-ně stát, ale tato ochrana je závaz-ným podkladem pro územní roz-hodování. V lokalitě tedy nesmí vzniknout významnější stavby a infrastruktury, které by znemož-nily nebo komplikovaly případnou budoucí výstavbu nádrže.

Řeka po celé své délce odpoví-dá druhovou skladbou ryb pstru-hovému pásmu. Z chráněných druhů ryb se zde můžeme setkat se střevlí potoční či vrankou pru-hoploutvou. Tok je hojně navště-vován volavkou popelavou a úsek od viaduktu směrem k soutoku je také domovem vydry říční.