Nahoru

Klimatická změna a její vliv na populace obojživelníků – Změny v ekosystémech

Klimatická změna a její vliv na populace obojživelníků – Změny v ekosystémech

8. květen 2025

Šíření chorob u obojživelníků vlivem klimatických změn

Klimatické změny podporují šíření patogenů, které decimují populace obojživelníků. Mezi nejnebezpečnější patří chytridiomykóza způsobená houbou Batrachochytrium dendrobatidis, která narušuje kožní buňky a vede k úhynu dospělců.

Vyšší teploty a změny vlhkosti vytvářejí příznivé podmínky pro rychlejší množení patogenů. Stres způsobený extrémními výkyvy klimatu oslabuje imunitní systém obojživelníků a zyšuje jejich náchylnost k infekcím. Monitoring a regulace obchodu s obojživelníky jsou zásadní pro prevenci dalšího šíření těchto nemocí.

4a

Invazní druhy a konkurence s původními obojživelníky

 

Změna klimatu usnadňuje šíření nepůvodních druhů do nových oblastí, kde narušují místní ekosystémy. Původní obojživelníci se v těchto podmínkách dostávají pod tlak, protože musejí soupeřit o potravu a životní prostor s invazními druhy.

Jedním z problematických invazních druhů je severoamerická želva nádherná (Trachemys scripta elegans), která postupně vytlačuje původní evropské druhy želv. Kromě toho se živí vajíčky obojživelníků i jejich larvami, čímž přímo snižuje jejich populace. Díky své odolnosti a schopnosti přežít v různých typech prostředí se želva nádherná rozšířila do mnoha evropských zemí, kde ovlivňuje rovnováhu vodních ekosystémů.

Další hrozbu představují zavlečení predátoři, například americký norek (Neovison vison), který aktivně loví larvy i dospělé jedince obojživelníků. Tento druh byl do Evropy přivezen kvůli kožešinovému průmyslu, ale uniklé nebo vypuštěné populace se v přírodě rychle rozšířily. Kromě norků jsou pro obojživelníky nebezpeční i invazní raci, kteří často přenášejí patogeny a parazity způsobující masivní úhyny původních druhů. Šíření těchto organismů je významným faktorem ovlivňujícím biodiverzitu a stabilitu vodních ekosystémů.

Ochrana původních druhů obojživelníků vyžaduje nejen regulaci invazních druhů, ale i prevenci jejich šíření.

4c