Stopování chlupatých vetřelců

13. březen 2025

Od roku 2024 probíhá na úrovni celé České republiky monitoring invazních a nepůvodních druhů. V hledáčku jsou jak rostliny, tak vybraní živočichové včetně savců. Sledované druhy mají většinou celoevropský význam a jsou součástí oficiálně vydaného „unijního seznamu“. Tuto zimu se na Olomoucku podařilo na několika lokalitách zjistit výskyt většiny sledovaných druhů savců. Zapojit se můžete i vy.

Pracovníci jednotlivých regionálních pracovišť využívají všech dostupných metod monitoringu invazních druhů savců. V některých případech jsou dostupné fotopasti, ale vzhledem k plošnému charakteru mapování jsou metodou drahou, pracnou a ryze doplňkovou. Většinou jsme odkázáni na méně častá přímá pozorování a na vyhledávání pobytových stop. Zima s sebou přináší v současné době již vzácné dny se souvislou sněhovou pokrývkou. Ty poskytují nejlepší podmínky pro usvědčení přítomnosti vetřelců. Jakmile tudíž napadne sníh, není nad čím přemýšlet a jde se do terénu.

Přestože se jaro už směle hlásí o slovo a sněhu ubývá, i vy můžete občas nakouknout na břeh potoka či rybníka, zda v něm nejsou vyhrabané nory provázené stopami tlapek s plovací blánou nebo protáhlým černým trusem, který vypadá jako by jej zde zanechalo obří morče. V takovém případě lze podezírat nutrii říční (Myocastor coypus). Mnohdy se i sama ukazuje ve dne a ve městech je dokonce neznalými občany často přikrmována. Lidé si ji pletou s bobrem nebo jiným, dnes už zřejmě ustupujícím, invazním druhem – ondatrou pižmovou (Ondatra zibethicus). Takřka nezaměnitelné otisky v bahně či jemném písku v okolí vod může zanechat také mýval severní (Procyon lotor). Daleko vetší problém představují stopy i trus invazního norka amerického (Neovison vison), které se velmi podobají tchořím. V lesích vyhledáváme jelena siku (Cervus nippon), jehož stopy jsou snadno zaměnitelné s daňkem. V případě šlépějí psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoides) zase může dojít k záměně s menším psem či liškou, nicméně při troše cviku a pozornosti je lze odlišit. Pokud narazíte na zachovalou souvislou stopní dráhu, sledujte zdali ji nedoprovázela lidská stopa a zaměřte se na jeji trajektorii. Ta vám prozradí jak se zvíře chovalo, kudy šlo atd. I to by vám případně mohlo pomoci s rozlišením psa a psíka. A nejen u nich.

Pokud se vám poštěstí nějaký nález, vyfoťte jej s měřítkem (klidně improvizovaným, cokoli malého, co máte po ruce) a zadejte pozorování do volně dostupné aplikace BioLog (https://biolog.nature.cz/biolog/cz). Lze ji také stáhnout do mobilního telefonu. V případě nejistoty určení se proto obraťte na pracovníka příslušného regionální pracoviště.

Text a foto: Dušan Řezáč

Popisky k fotkám:

Stopní dráha psíka mývalovitého