Exkurze za pískovcovým fenoménem Příhrazských skal

Proč se staly Příhrazské skály přírodní rezervací (PR)? PR byla vyhlášena v roce 1999 na území o rozloze 520 hektarů. Předmětem ochrany je geomorfologicky významné území s komplexem pískovcových skalních měst a  polopřirozených lesních společenstev. Území PR je součástí soustavy chráněných území Natura 2000, které vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Evropsky významná lokalita (EVL) Příhrazské skály je vyhlášena k ochraně vrápence malého a podivuhodné kapradiny vláskatce tajemného, kteří ke svému životu potřebují rozsáhlé skalní dutiny.

Skalní prostředí vytváří stanoviště, které vyhledává řada vzácných a chráněných druhů ptáků. Po mnoha letech se na svá hnízdiště vrátil i symbol Českého ráje - sokol stěhovavý.  Velmi zajímavou a ekologicky významnou skupinou živočichů jsou netopýři, kteří jsou závislí na existenci jeskyň, sloužící jim nejen pro jejich přezimování, ale i pro rozmnožování.

Výšinné sídliště a hradiště Klamorna se nalézá na nevelké skalní ostrožně, která vybíhá ze skalního pískovcového masivu s vrcholem Mužský (463 m n.m.). Lokalita Klamorna sousedí s hradištěm Hrada, od něhož je oddělena hlubokou roklí. Nejstarší nálezy z hradiště Klamorna patří řivnáčské kultuře spolu s keramikou kulovitých amfor pozdní doby kamenné (střední eneolit). Klamorna byla stejně jako hradiště Hrada poprvé opevněna v mladší a pozdní době bronzové lidem kultury lužických popelnicových polí. Hradiště Klamorna spolu s hradištěm Hrada tvořilo patrně už od doby bronzové jedno jediné hradiště. V době hradištní pak byly lokality Hrada a Klamorna spojeny v jeden opevněný celek.

Drábské světničky vznikly ve vrcholném středověku, někdy ve druhé třetině 13. století,  v průběhu výrazné kolonizační aktivity hradištských cisterciáků. Drábské světničky s blízkou Klamornou a opevněním Staré Hrady u Příhraz alespoň zpočátku plnily funkci strážních bodů, střežících klášterní území i část důležité pojizerské stezky. Početné archeologické nálezy dokládají existenci hradu až do 14. století, jen nevýrazně dokládají využívání lokality v 15. století, kdy je uvažováno o obnovení hradu během husitských válek. Dochovány jsou dvě desítky tesaných prostor různých funkcí, zbytky pěti chodeb, tesané základy po sedmi dřevěných stavbách a pěti mostních konstrukcí a tesaný žlab dokládající fortifikaci v podobě dřevěné palisády. Na okrajích skal lze místy rekonstruovat dřevěné ochozy, mezi bloky jsou dochované dráže po uzavření puklin. Dominantou celé dispozice byla mohutná roubená věž chránící vstup do hradu po visutém nebo padacím mostě. Největší tesaným objektem hradu je kaple - světnice s tesaným oltářem, odkrytým až v roce 1921.

Novověké využívání tesaných prostor dokládají především historické petroglyfy (skalní rytiny). Některé nápisy ze 16. a 17. století připouštějí schůzky členů jednoty bratrské a možný pobyt utrakvistických kněží. Část nápisů z 18. století pochází z období slezských válek. Vzácné jsou petroglyfy hebrejské. Účastníci byli také seznámeni s mechanismem vzniku voštin, nejčastějším typem mikroreliéfu pískovcových skal.

Na příkladě Studeného průchodu, četných závrtů na trase a trhlinové propasti u chaty na Krásné vyhlídce byl vysvětlován geologický vznik těchto jevů a počátek vzniku skalních měst. 

Na Krásné vyhlídce geolog Jiří Bruthans demonstroval vznik mikroreliéfu a mezoreliéfu pískovcových skalních měst na vzorcích pískovce z nedalekého lomu Střeleč, který je stejný jako ten, který v okolí tvoří věže skalních měst. Vysvětlení zvláštních vlastností je skryto ve struktuře. Neobsahuje totiž žádný tmel, jako pevnější pískovce. Materiál drží pohromadě díky zrnům, která do sebe zapadají téměř jako zámková dlažba novodobých chodníků. Takto vytvořená vazba mezi zrny způsobuje, že když pískovec stlačíme, zaklíněná zrna přenesou i velkou váhu. A právě díky této vlastnosti můžeme z podivného pískovce pouhým zaplavením vodou vyrobit skalní brány, převisy, sloupy i hřibovité skalní útvary. Na vlastní oči jsme tak mohli vidět vznik skalního sloupu během několika málo vteřin.

Na lokalitě Staré Hrady roste v tolitové doubravě na sparších s vysokých obsahem vápníků v půdě nenápadná zvláště chráněná ostřice tlapkatá oddénkatá. Jedná se o jedinou lokalitu v přírodní rezervaci Příhrazské skály i v Českém ráji. Ve 13. století zde byl postaven hrad, který připomínají dnes již jen zbytky  dvou tesaných prostor a jiné pozůstatky. 

Exkurze byla zakončena návratem na parkoviště Dneboh. Celkem se zúčastnilo 22 výletníků, kteří odcházeli obohaceni o nové informace. Více fotografií naleznete zde.