Dářská a Radostínská rašeliniště

Dářská a Radostínská rašeliniště jsou unikátním kusem přírody.

Rašeliniště se v naší krajině nevyskytují příliš často a svým vzhledem se liší od okolní přírody. Nebylo tomu tak ovšem vždycky. Na konci mrazivých dob ledových – před 9000lety připomínala krajina ve střední Evropě severskou tundru. Převládala zde nízká keříčkovitá vegetace s roztroušenými skupinkami pokroucených dřevin, zejména břízou a borovicí. V následném poledové období se však krajina, vlivem oteplování a zvlhčování klimatu, začala měnit. Chladnomilné a nenáročné druhy byly nahrazeny lesní vegetací. Přesto se však některým severským společenstvům podařilo toto období na místech s nepříznivými podmínkami přežít a přetrvat dodnes. Je to připomínka přírody na samém konci ledových dob a druhy přežívající zde z tohoto období se nazývají glaciální relikty.

Putování k rašeliništím lze začít u Radostínských rašelinišť. Auto můžete odstavit u kraje silničky vedoucí ze Sklaky směrem k Radostínu nebo dojet autobusem na Karlov Skalka a sejít dolů z kopce, kolem retenční nádrže Skalka. 

Rozsáhlé rašeliniště linoucí se směrem k Malému Dářku je možné obhlédnout ze silničky. Pak se vnořte do lesa na stezku označenou zelenobílou značkou. Kočárek a ani kolo po této stezce neprojede. Po stezce narazíte na 12 informačních tabulí. Dojedete na vyhlídku na bývalou těžební jámu. Potom budete pokračovat lesní cestičkou, chvílemi podél kanálu, ktery vede do Velkého Dářka. Potom pujdete přes louku na cestu lemovanou břízami směrem z Radostína a půjdete až do lesa. Pokračujte po 'hlavní' stezce jakoby kolem Dářka, až narazíte na povalový chodník. Ten Vás zavede k srdci Dářských rašelinišť uprostřed  blatkového boru. Vrstva rašeliny zde dosahuje až 9m do hloubky. Na konci ovalového chodníku je poslední tabule. Pak se vrátíte po cestě zpet do Radostína, nebo můžete pokračovat asi 2 km na hráz Velkého Dářka

Radostínské rašeliniště má rozlohu  35 ha.

Co je to rašeliniště ?

Jde o bažinný ekosystém, který je trvale zamokřen podpovrchovou nebo srážkovou vodou, se značnou produkcí rostlinné biomasy. Ta se v důsledku zamokření a nepříznivých podmínek pro dekompository(rozkladače) nedostatečně rozkládá. V rašeliništi dochází k hromadění rostlinné organické hmoty. Odumřelé části rostlinného společenstva se shromažďují a ve spodních vrstvách a za nepřístupu vzduchu se přetvářejí na rašelinu.

Rostliny na rašeliništi

Některé druhy rostlin díky svým vlastnostem budují rašeliniště více než ostatní. Mezi nimi vynikají zvláště mechorosty rašeliníky, které jsou právem považovány za klíčový organismus na rašeliništi. Rašeliníky jsou životu v prostředí s nadbytkem vody a malým množstvím živin ideálně přizpůsobeny. Díky tomu zde vytváří velké množství hmoty a často převládají nad ostatními organismy. Rostlinky rašeliníku mají nevšední schopnost na svém konci neustále dorůstat, zatímco jejich spodní části odumírají, stlačují se a postupně se stávají součástí vrstev rašeliny. Zadržují také obrovské množství vody a udržují prostředí rašeliniště stále mokré. Kromě toho jsou stélky rašeliníků hůře stravitelné pro mikroby, takže se hůře rozkládají. Při svém obrovském množství jsou tak hlavním činitelem budujícím těleso rašeliniště. Rašeliníky neumí aktivně zadržovat vodu. Přesto vyvinuly způsob jak pasivně zabránit úniku vody a jak jí nashromáždit velké množství. Obvykle rostou stěsnány v hustých polštářích, jimiž voda snadno vzlíná a zadržuje se mezi lístky, větvemi a lodyžkou. Jejich buňky jsou schopny přežít naprosté vysušení. Rašeliníky mají v každém listu dva typy buněk : drobné zelené sloužící na fotosyntézu (výživu) a velké prázdné buňky hyalocysty sloužící jako cisterny na vodu. Proto jí dokážou pojmout velké množství. Rašeliník se rozmnožuje výtrusy, které dokáže vymrštit rychlostí až 120 km v hodině a výšky 20 cm nad povrch. V čr 32 druhů rašeliníků, v Radostínském rašelinšti jich je 13. Podle tvaru lístečků na lodyžce je v českém názvosloví odvozen druhový název některých rašeliníků jako ostrolistý, člunkolistý, bradavčitý, kostrbatý, bodlavý...

Živé vrchoviště si můžeme představit jako velkou houbu, která váže neuvěřitelné množství vody. Tělo rašeliníku je schopno pojmout velké množství vody, které odpovídá 30ti násobku hmotnosti suchého rašeliníku. Např r. bradavčitý je tato schopnost až 50x větší. Nasáklé rašeliniště uvolňuje  část vodních zásob stružkami a také sítí odvodňovacích kanálů do Velkého Dářka, z kterého vytéká Sázava. Velké množství vody se vypařuje a největší množství vypaří samy rostliny transpirací. Celý prostor rašeliniště a jeho okolí je tak v létě ochlazován. Vlhký vzduch je zdrojem ranní rosy a mlhy.

Další rostliny na rašeliništi 

Život na rašeliništi není žádný med. Rostliny a živočichové zde musí žít a rozmnožovat se za velmi nepříznivých podmínek. Musí odolávat trvalému zamokření, chladnému prostředí, ale i velkým teplotním rozdílům a nedostatku živin. Rostlinné druhy přizpůsobené životu na rašeliništi jsou většinou menší v porovnání s okolní vegetací. V průběhu vývoje musely například vyřešit způsob, jak dostat kyslík ke kořenům zaplaveným vodou nebo jak získat živiny jiným způsobem než fotosyntézou. Proto některé rostou v hustých trsech a vyvyšují kořeny nad zónu trvalého zaplavení. Některé mají vzdušné kanálky, kterými se vzduch ke kořenům dostane. Jiné zase díky spolupráci se speciálními bakteriemi na kořenech využívají jejich vzdušný kyslík (vřesovcovité). Na rašeliništi se vyskytuje zvláštní druh rostlin – masožravé. Masožravost je dalším vynikajícím příkladem, jak se rostliny přizpůsobily nedostatku živin.

• šáchorovité (vlhčí a zamokřené partie rašeliniště) : ostřice, sítiny, suchopýry
• vřesovcovité (sušší části rašelinišť) : vlochyně bahenní , klikva bahenní, kyhanka sivolistá
  • vlochyně bahenní - česky nazývaná též borůvka bažinná, brusnice vlochyně nebo nářeč.raušinka, blivánky. plody – 5–8 mm veliké, kulovité až soudkovité tmavěmodré bobule s bílou dužninou - šťáva nebarví, chutnají sladce.
• mechorosty (podstatná část rašeliniště)
• masožravé  - nejznámější je rosnatka okrouhlolistá. Bezpečně ji poznáme podle žláznatých chlupů na listech, které slouží k lapání hmyzu. Rosnatka okrouhlolistá je charakteristická jasně červenou barvou, na kterou v kombinaci s lepkavou nasládlou látkou vábí drobný hmyz, jenž jí slouží za potravu. Rosnatka okrouhlolistá se živí hmyzem jejž přitahuje svou jasně červenou barvou a lepkavými kapkami obsahujícími sladkou látku, jež pokrývají listy. K rozpuštění polapeného hmyzu přilepeného k výrůstkům na listech používá enzymy a z jeho těla tak získává dusičnany a jiné výživné látky.
  
  

Těžba rašeliny

Rašlina zde byla v minulých 150letech ručně těženy. Roku 1857 se zde např. dobylo na 8,5 miliónu rašelinných cihel – borků, vysoušených v prokládaných hromadách a používaných jako nepříliš výhřevné palivo (asi 2100-2300 kcal.). Při nedostatku dřevěného uhlí byla rašelina Vyschlé rašelinové kvádry - borky se používaly jako palivo v železárnách v Polničce. Po 1. světové válce borkování zanikla a rašelina byla příležitostně využívána jen pro drobné hospodářské účely.

Dnes je v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy těžba rašeliny, jako závažný zásah do
biologie krajiny, devastující přírodní prostředí, zakázána.