Maskoti - regionální symboly  

Orel mořský

symbol Domu přírody Třeboňska

Vítejte v mém kraji! Při toulkách Třeboňskem mne určitě zahlédnete. S rozpětím křídel až 2,4 m jsem největším českým dravcem. Hnízdím zde znovu od roku 1984, po 150 leté přestávce. Dnes nás zde žije trvale až 20 párů. Zdejší rybniční krajinu máme ve velké oblibě pro bohatou nabídku potravy i dostatek klidných hnízdišť v rozsáhlých lesích. Třeboňsko je naším nejvýznamnějším hnízdištěm v celém světě i vyhledávaným zimovištěm. Na zamrzlých rybnících nás bývá k zastižení i několik desítek. Není tedy náhodou, že jsem se stal symbolem podivuhodného kraje, který leží pod mými křídly.

Blanický rytíř

symbol Domu přírody Blaníku

Vítej poutníče! Jistě víš, že uvnitř hory Velkého Blaníka odpočívá vojsko, které čeká, až bude českému národu nejhůře. Jeho velitelem je sám patron země České svatý Václav. Ve chvíli, kdy bude naše vlast v největší tísni, zazelená se suchý dub na Blaníku a pramen pod ním vydá tolik vody, že se studánka přeplní a voda poteče až po stráni dolů. Pak se v hoře otevře Veřejová skála, rytíři uvnitř se probudí z hlubokého spánku a pod vedením patrona české země vyrazí proti nepřátelům, porazí je a v Čechách nastane opět klid a mír.

Čáp bílý

maskot Domu přírody Českého lesa

Jsem čáp bílý, Váš průvodce krajinou Českého lesa, kterou dobře znám, často létám nad jejími loukami, mokřady a rybníky. Lidé moji přítomnost vítají, a tak si mnohdy stavím hnízdo přímo v jejich obcích, často na střechách a starých komínech. Ve zdejších lesích se vyznají moji příbuzní, čápi černí, jež zde žijí skrytě před lidským zrakem. Rádi shlížíme z oblohy na krásy místní krajiny. Dovolte, abychom Vás pozvali dál.

Sokol stěhovavý

maskot Domu přírody Českého ráje

Jsem sokol stěhovavý. Lidé mi pozornost věnují už od starověku.
Staří Egypťané mne uctívali jako boha, středověcí šlechticové si mne dávali do erbů a dal jsem jméno sokolníkům. Jsem dravec a svou potravu si lovím v letu. Dokáži při střemhlavém letu dosáhnout rychlost až 300 km/h. V posledních letech jsemjsme my, sokoli, téměř vyhynuli. Ale člověk nás zachránil a my se opět vracíme na svá stará loviště a hnízdiště.

Dub

symbol Domu přírody Litovelského Pomoraví

Jsem strom a říkají mi dub. Svoji sílu a krásu čerpám z krajiny utvořené setkáváním země a vody, vzduchu a ohně. Stojím na břehu řeky, mými kořeny proudí její voda, listí v koruně mi čechrá vítr, země se mi stala oporou a slunce je zdrojem mé potravy. Zastav se a poslechni si podivuhodný příběh lužní krajiny, příběh lidí, kteří se zde kdysi dávno usadili, pili čistou vodu, lovili ryby a dýchali svěží vzduch hustých lesů, mým dřevem živili oheň, který jim byl ochranou, nadějí a místem setkávání, s mojí pomocí získávali stále větší moc, byli odvážnější, rychlejší, až ztratili smysl pro míru svých věcí a pozapomněli na prostou věc – že jejich těla a duše jsou podobně jako my stromy úzce spojeny s přírodou a jejím tajemstvím: vodou, vzduchem, zemí a ohněm. Doufám, že v kalužích a tůních, ve stovkách těchto nastavených zrcadel, zase spatřím koruny stromů, slunce a hvězdy, které jako uhlíky hoří nadějí, že se lidé rozpomenou na své místo ve světě, na svou přirozenost, že uvnitř svých těl a duší znovu objeví vůně a barvy krajiny, kterou obývají.

Vydra říční

maskot Domu přírody Poodří

Expozicí vás provede vydra říční, která putuje Poodřím, plave řekou, sleduje a komentuje dění kolem sebe. Dalekohledem pozoruje
ptáky a stává se ornitologem, jindy s rýčem sází stromy, chytá ryby a vysvětluje, které tady žijí, či se jen tak s květinou v tlamičce povaluje
na louce plné květů. Vydra je symbolem zdravé krajiny Poodří,
kam se po letech znovu navrací.

Netopýr velký

maskot Domu přírody Moravského krasu

Jsem netopýr – tajemný noční tvor a Moravský kras je mým nejvýznamnějším útočištěm v zimním období, kdy v jeho jeskyních nacházím místo k dlouhému a nerušenému zimnímu spánku. Žije nás zde 23 druhů, což je nejvíce v celé České republice. Nejčastěji mne zahlédneš za teplých letních večerů, kdy se vydávám za potravou. Neslyšně proletuji nad krajinou a v orientaci mi napomáhají zvuky, které neslyšíš. Zcela právem jsem se stal symbolem zdejší krasové krajiny a znakem chráněné krajinné oblasti.

Jelen evropský

maskot Domu přírody Slavkovského lesa

Jsem jelen evropský a ve Slavkovském lese žiji už tisíce let. Byl jsem to já, kdo při lovu přivedl císaře a krále Karla IV. k horkým pramenům budoucích Karlových Varů. Na mou počest má klášter Teplá ve svém znaku symbol trojice jelenního paroží. Říká se, že stavitel Dlouhé stoky, Rössmeissel, projektoval trasu kanálu podle stezky mého bratra, bílého jelena. Dodnes se naše troubení ozývá z hlubokých lesù za tajemných podzimních ranních mlh.

  Skorec vodní

 maskot Domu přírody Žďárských vrchů

Skorec vodní je výjimečným, ale stálým druhem v evropské ptačí fauně.  Tento nápadný a nezaměnitelný druh v sobě spojuje vlastnosti pěvců s dokonalými potápěči. Lehce plave po hladině, běhá po dně a potápí se za potravou až do hloubky 1,5 m. Jeho zpěv je hlasitý. Krátkou směs flétnovitých tónů a cvrčení je možné slyšet po celý rok. Zvláštností je, že zpívají i samičky. V České republice se vyskytuje až 2 000 párů, pro jejichž život je nezbytná existence čistých tekoucích vod.

Medvěd hnědý

maskot Informačního střediska CHKO Beskydy

Mohl by být opravdovým králem beskydských zvířat. Velký, silný, inteligentní. Medvědi odjakživa jitřili lidskou fantazii, jsou hrdiny pohádek a bájí, dostali se do erbů i názvů měst. Ačkoliv je medvěd šelma, živí se převážně rostlinami – od trávy přes pupeny po různé lesní plody či padaná jablka. Vegetariánskou potravu si zpestřuje hmyzem, rozhrabává mraveniště, převrací kameny a pařezy kvůli larvám a broukům, nepohrdne ani mršinami. A jak je známo z pohádek, opravdu miluje med. Medvědi jsou ze všech evropských velkých šelem snad nejvíce ohroženi ničením jejich domovského prostředí. Tím jsou přirozené lesy, kde
nacházejí vhodné úkryty, dostatek potravy i klid od lidských aktivit.

Užovka stromová

 maskot Informačního střediska CHKO Bílé Karpaty

Slyšeli jste někdy pověsti o hadech hospodáříčcích, kteří žijí pod prahem
vchodových dveří nebo poblíž domovního ohniště v černé kuchyni? Když hospodyně opravovaly hliněné omítky okolo ohniště, kreslily do čerstvého blátivého nánosu ornamentové vlnovky, kterým říkaly „hady“,
a přes noc nechávaly pro hada hospodáříčka u vchodových dveří misku mléka. Věřily totiž, že had hospodáříček přináší jejich domu štěstí. Užovka stromová  vyhledává blízkost lidských obydlí. Obývá stodoly, kůlny, kamenné zídky či hromady nařezaného dříví. Do kompostů často klade svá vajíčka. Dokáže se vyšplhat po trámech na půdu či po kmeni až do koruny stromů a ulovit mláďata ptáků. Častěji však loví myši či hraboše a pomáhá tak zbavovat hospodáře nechtěných příživníků.

Kavyl Ivanův

maskot Informačního střediska CHKO Český kras

Tento druh trávy, rostoucí na skalních stepích, je charakteristický pérovitě chlupatými osinami, které mohou být až 35 cm dlouhé. Osiny pomáhají plodu zavrtat se do půdy. Kavyl pojmenoval
botanik Ladislav Josef Čelakovský, syn známého básníka, na počest poustevníka Ivana, který podle legend pobýval v 9. století ve Svatém Janu pod Skalou. Sv. Ivan byl zpodobňován s dlouhým bílým plnovousem, připomínajícím porosty kavylu. Lidový název trávy „vousy svatého Ivana“ je spojen s tradicí svatojanských
poutí, které se zde konaly od 17. století.

Mlok skvrnitý

maskot Informačního střediska CHKO Křivoklátsko

Jmenuji se mlok skvrnitý a jsem maskotem Informačního střediska CHKO Křivoklátska – Křivoklát. Mí předchůdci na Zemi žili už před 180 miliony let. Od konce září do listopadu se stahuji do zimních úkrytů, abych nezmrzl. V březnu až v dubnu, když se oteplí, tak vylézám. Mou oblíbenou potravu  jsou žížaly, stonožky, pavouci, červy a slimáci a protože nemám rád sluníčko, tak se na jejich lov vydávám až večer. Většinu svého života prožiju daleko od vody na zemi i v podzemí. Nejvíce se mi líbí vlhké lokality v listnatých nebo smíšených lesích. Výrazně žlutě zbarvenými skvrnami dávám najevo svou jedovatost. Na zadní části těla, na ocase a po stranách těla mám jedové žlázy, které jsou ukryté v malých černých tečkách. 

Rosnička zelená

 maskot Informačního střediska NPR Soos

Nad mým slušivým zářivě zeleným zbarvením žasne každý, kdo mne poprvé spatří. Zbarvení však dokážu rychle změnit podle toho, kde se
nacházím. Velké přísavky na prstech mi umožňují skvěle šplhat. Vlastně celé léto prožiju na stromech, keřích a v rákosí poblíž mokřadů. Jen na kratičkou dobu, třeba na den nebo dva, se vydávám do vody, abych se mohla rozmnožit. Od soumraku do svítání pak znějí naše velkolepé žabí koncerty! Běda však, když se člověk přijde do vody podívat, kdo tak krásně zpívá. V ten moment ztichneme, protože jsme velmi plaché.