Vítání ptačího zpěvu v Punkevním žlebu

VÍTÁNÍ PTAČÍHO ZPĚVU V PUNKEVNÍM ŽLEBU

Za krásného jarního rána, 14. dubna 2024, se vydala skupinka 20 účastníků v čele s ornitologem Mgr. Tomášem Růžičkou z Agentury ochrany přírody a krajiny za poslechem ptačího zpěvu v probouzející se přírodě Pustého žlebu.

Celá exkurze byla organizována ve spolupráci s Českou společností ornitologickou.

Z ptačí symfonie jsme se snažili zachytit hlásky jednotlivých druhů ptáků a naučit se porozumět ptačí řeči. A koho z ptáků jsme zaslechli a co jsme se o nich od ornitologa Tomáše Růžičky dozvěděli?

Nejdříve jsme si společně pověděli, proč ptáci vlastně zpívají? Ptáci si svým zpěvem vyznačují svoje teritorium. Samečci také svůj zpěv používájí na přilákání samiček.

Jako první pták se nám ozval holub hřivnáč. Pro poznání jeho hlasu si můžeme představit transkripci: „Myslivec ide, flintu si nese!“. O hřivnáčovi jsme se doslechli, že je pěkný nepořádník, protože si hnízdo staví tak, že si do větví nahází vždy pár větviček. Holub doupňák zase rád využívá dutiny po datlech.

Jedni z prvních ptáků, kteří přilétají ze zimovišť, jsou pěnice černohlavé, u kterých se liší samec od samice zbarvením peří na hlavě. Zaslechli jsme i králíčka ohnivého – našeho nejmenšího ptáka, který zimuje ve Středomoří. Váží asi jako kostka cukru a vyskytuje se převážně na jehličnatých stromech.

Zpěv budníčka menšího poznáme podle jeho charakteristického cilp-calp-cilp-calp, jehož rytmus připomíná máchání prádla.

Povídalo se také o tažných ptácích, kteří každý rok létají nazpět z teplých krajů ve stejnou dobu, protože neví, jaké je v Evropě zrovna počasí. Jedna tažná trasa vede přes Gibraltar, kudy létají například rehci zahradní, kteří zimují v tropické Africe. Druhá tažná trasa vede přes Suez a často ji využívají ptáci hnízdící na Moravě. Naopak ptáci jako havrani, brkoslavové severní nebo pěnkavy jikavec s koncem března odlétají ze zimovišť u nás více na sever.

Zaslechli jsme i typické „cich, cich“ dlaska tlustozobého, který svým mohutným zobákem dokáže louskat semena.

Řeč byla také o datlovitých ptácích. Strakapoud má, dle slov ornitologa Tomáše Růžičky, houbovitou lebku se vzduchovými bublinami, která slouží jako tlumič při bušení hlavou do stromu. Strakapoud se živí larvami hmyzu, které se vyskytují pod kůrou stromů. Jazyk má delší, než délku hlavy se zobákem a má ho stočený zevnitř kolem hlavy. Při vypláznutí jej využívá k vybírání larev hmyzu.

Nad Punkvou jsme zahlédli letět také skorce vodního a snažili se najít jeho hnízdo blízko vodního toku. Skorec rád poskakuje po kamenech v korytě a na jídle si rád pochutná třeba na chrostících nebo pošvatkách.

Zaslechli jsme také střízlíka obecného, brhlíka lesního, konipase horského a pěnkavu obecnou, o jejímž zvuku „trrrtrrrtrrr“ se dříve říkalo, že přináší déšť.

Řeč přišla také na sokoly stěhovavé, kteří se v posledních letech vrací hnízdit do Moravského krasu. Zmizeli od nás před desítkami let kvůli insekticidu DDT. DDT způsobovalo ztenčení skořápek vajíček a často se proto stávalo, že samička rozsedla vajíčka. Sokoli jsou totiž na vrcholku potravní pyramidy a tak se v nich hromadilo nejvíce jedu z DDT.

Pro dětské účastníky exkurze byly připraveny hravé ptačí aktivity v expozici Domu přírody v části věnované živé přírodě. Děti si tak mohly vyzkoušet, jak fungují ptačí zobáky, porovnat váhu jednotlivých našich pěvců, zkusit nakrmit hladová ptáčata, složit ptáka z papíru a poslat ho letět do hnízda, poskládat ptačí budku, proletět se jako pták v malém fotokoutku nebo zkusit, jestli jsou šikovní jako vrána.

Účastníci exkurze dostali na závěr propagační materiály od České společnosti ornitologické. Celá exkurze proběhla za zájmu nadšených amatérských ornitologů, kteří se do Punkevního žlebu sjeli z celého okolí. Rádi na tuto akci v budoucnu navážeme.

Za Dům přírody Moravského krasu zapsala Jitka Dušátková