Naučná stezka Bílá Opava

Délka trasy: 10,5 km                                                                           

Typ: pouze pěší                                                           

Obtížnost: těžká

Počet zastavení (panelů): 13

Začátek stezky: Karlova Studánka, hotel Hubertus

Konec stezky: Ovčárna (nebo chata Barborka)

GPS: 50°4'31.872"N, 17°18'3.841"E

Návštěvníci, kteří přijedou do Karlové Studánky autem, mají možnost nechat ho zaparkované před hotelem Hubertus přímo naproti Geologické expozice nebo na parkovišti u hlavní cesty při vstupu na lesní cestu do údolí Bílé Opavy (placená parkoviště). Měli by se připravit na opravdu náročný terén, ve kterém budou muset překonávat nejrůznější překážky ve formě kmenů, kluzkých skal, chodníků a dřevěných žebříků a lávek vedoucích přes Bílou Opavu. Proto je dobré mít sebou dobrou neklouzavou obuv. Stezka je turistům zpřístupněna v letní sezoně od června do konce září. V zimě se nedoporučuje.

Přírodní rezervace Bílá Opava byla vyhlášena v roce 1963. Dnes je součástí Národní přírodní rezervace Praděd. Zřizovatelem naučné stezky je Správa chráněné krajinné oblasti Jeseníky (v roce 1979). Obnova stezky proběhla v roce 1989. Turisté při procházení naučnou stezkou narazí celkem na 13 informačních cedulí, které podávají zajímavé informace o tomto místě. Údolím Bílé Opavy vedou dvě turistické trasy. Žlutá trasa má začátek v Karlové Studánce u hotelu Hubertus a končí na Ovčárně (délka trasy je 5 km). Řadí se mezi nejnáročnější trasy v Jeseníkách. Modrá trasa začíná taktéž v Karlově Studánce. V místě zvaném Na Paloučku se od žluté trasy odpojuje a končí u chaty Barborka (5,5 km). Modrá trasa je méně náročná.

Bílá Opava pramení v sedle mezi Pradědem a Petrovými kameny. Dolní a prostřední část údolí je tvořena šedými břidlicemi a nažloutlými křemenci tj. přeměněné horniny vzniklé z usazenin prvohorního moře. Horní část, která se nachází nad vodopádem, je tvořena především starohorními rulami. Na utváření údolí se v dobách minulých podílela hlavně voda, sníh a led. Vytvořili se tak skalní výchozy, hluboké tůně a mnohé vodopády. Největší vodopád Bílé Opavy měří 7,9 m. Zajímavostí jsou tzv. evorzní tvary. Evorze je proces, kdy voda, která se sebou nese štěrk a kamení, vymílá části dna do oválných hrnců. Tyto objekty mohou návštěvníci spatřit především v blízkosti vodopádů a peřejí. V roce 1997 se tudy prohnala povodeň, která poničila mostky a lávky naučné stezky. Tedy člověkem vytvořené prvky v krajině. Dopad na přírodu byl však neutrální či spíše pozitivní.

V údolí Bílé Opavy se rozprostírá hodnotný a cenný smrkový prales. Najdeme zde charakteristickou růstovou formu smrku, známou jako „jesenický smrk‘‘. Jesenické smrky se přizpůsobily vysokohorským podmínkám. Mají úzké válcovité koruny a větvě skloněné šikmo dolů. Na podzim roku 2004 bylo údolí zasaženo silnou vichřicí. Stejnověký a málo odolný smrkový les byl poničen, zatímco smrkový prales v horní části údolí zůstal téměř nepoškozen.

V údolí Bílé Opavy roste velké množství rostlin, z nichž mnohé jsou chráněné. Z vzácných a také chráněných druhů zde najdeme např. oměje šalamounka (Aconitum plicatum)nebo stračku vyvýšenou (Delphinium elatum).

V horním úseku toku panují v celku extrémní podmínky. Teplota vody je zde nízká celý rok (ani v létě nepřesáhne 10°C).Je zde málo živin, velký spád a velká rozkolísanost průtoků. Přesto se zde najdou živočichové, kteří i v takovém prostředí dokáží žít. Patří k nim larvy jepic, pošvatek a chrostíků. Žije zde i drobný korýš blešivec potoční (Gammarus fossarum). Ryby se v těchto ztížených podmínkách nevyskytují. Turisté mohou v toku těsně nad Karlovou Studánkou spatřit pstruha potočního (Salmo trutta). Z ptáků můžeme jmenovat kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) – nejmenší sova u nás a celoevropsky ohroženého jeřábka lesního (Bonasa bonasia).