Co se děje v noci: Svět můr a nočních motýlů

Nejdřív si ujasněme, kdo je kdo

Především: noční motýl není totéž co můra. „Můra“ je konkrétní čeleď Noctuidae, tedy můrovití. Je to sice čeleď obří (přes 20 000 druhů), ale zdaleka ne jediná noční skupina motýlů. Létají v noci také lišajové, přástevníci, píďalky, nesytky a mnoho dalších. A na druhou stranu část toho, čemu říkáme můry, létá za dne. Přástevník medvědí? Létá ve dne. Mnohé druhy přástevníků jsou dokonce výrazně zbarvené a slunce jim vůbec nevadí. Příroda prostě nemá ráda škatulky.

 Osenice šťovíková (noctua pronuba) Běžná česká můra (čeleď Noctuidae). Aktivní převážně v noci, často přilétá ke světlu.

Přástevník medvědí (arctia caja). Systematicky „můra“, ale létá často ve dne i za soumraku.

Lišaj šeříkový (sphinx ligustri) a stužkonoska červená (catosala promissa). Typičtí noční motýli, krásně zbarvení, aktivní po setmění.

Proč jsou tak chlupatá? Dva důvody, oba skvělé

Noční motýli mají ta charakteristická chloupkatá tělíčka a mají k tomu dobrý důvod. Vlastně dva.

Ten první je termoregulace. Motýli jsou hmyz, tedy studenokrevní, ale aby mohli létat, potřebují mít letové svaly zahřáté na určitou teplotu. Denní motýli to řeší sluncem. Noční motýli slunce nemají, tak si pořídili vlastní izolaci. Ten chlupatý svetr zadržuje teplo vzniklé chvěním křídel při zahřívání před odletem.

Ale druhý důvod je ještě zajímavější: chlupy tlumí echolokaci netopýrů. Jemné chlupy na tělíčku i křídlech fungují jako zvukový tlumič, pohlcují a rozptylují ultrazvukové signály, takže noční motýl se na radarové obrazovce netopýra jeví menší nebo rozmazanější, než ve skutečnosti je. Přírodovědci to zjistili teprve nedávno a výsledky je překvapily.

                                                                  Lišaj topolový - chlupaté tělíčko

Multifunkční křídla

Klasický denní motýl dokáže křídla elegantně složit nad tělem a skrýt jejich pestré zbarvení, zmizí oku nepřítele jak mávnutím kouzelného proutku. Noční motýli tuto možnost nemají. Jejich křídla se nesklápějí nahoru, ale zůstávají rozložená do stran nebo složená podél těla jako střecha.

Většina nočních motýlů totiž hraje dvouúrovňovou strategii mimikry. První pár křídel slouží jako dokonalý maskovací plášť, vzory imitující kůru, mech, suché listí nebo skvrny stínu. Někteří jdou ještě dál a napodobují kousek ptačího trusu. Seschlá, nevábná hrudka, o kterou nemá zájem žádný predátor. Pozoruhodná kariéra, uznáte.

Jakmile ale predátor, třeba pták, přece jen přiletí příliš blízko, motýl náhle vysune spodní pár křídel a zableskne mu před očima dvě velká falešná oční skvrna nebo křiklavé barvy v kombinaci červená, žlutá, černá. Predátor dostane vizuální ránu pěstí rovnou do mozku, zaváhá a motýl zmizí ve tmě. Jedna křídla slouží jako plášť neviditelnosti, druhá jako záblesk poplachu. Přímo filmový dvojitý život.

 drsnokřídlec březový na dubové kůře              stužkonoska olšová

Tykadla: nos, navigace v jednom

Denní motýli mají tykadla zakončená paličkou, takovou elegantní anténku. Noční motýli, a zejména jejich samečci, mají tykadla hřebenitá, zpeřená jako péříčko. Ale není to estetická roztomilost. Má to svůj účel.

Na každém takovém větvičkovém tykadlu sedí tisíce smyslových buněk specializovaných na feromony. Samička vypustí do vzduchu nepatrné množství feromonů, doslova několik molekul, a sameček je dokáže zachytit na vzdálenost mnoha kilometrů.

Ale tykadla nejsou jen čichové orgány. Slouží také jako gyroskop, což je senzor pohybu a polohy, který pomáhá motýlovi udržovat rovnováhu a orientaci za letu. Bez tykadel by se noční motýl nebyl schopen řídit. Doslova. Motýli s odstraněnými tykadly okamžitě ztrácejí schopnost stabilního letu a padají.

Úhlavní nepřítel a jak ho přechytračit

Noční příroda vypadá idylicky. Ale je to aktivní bojová zóna. Úhlavní nepřítel nočních motýlů je netopýr. Netopýři používají k lovu echolokaci, neustále vysílají ultrazvukové pulzy a pomocí odrazu přesně lokalizují kořist. Noční motýli jsou jejich oblíbeným cílem, a tak se za miliony let vyvinul obranný systém.

Mnozí noční motýli mají na hrudi nebo zadečku ultrazvukové smysly, tedy orgány schopné zachytit echolokační signál netopýra ještě dříve, než ho uvidí. Jakmile zaslechnou blížící se ping, provádějí úhybné manévry, spirálovitý let, prudký pád k zemi, náhlé změny směru. Pasivní obrana, ale účinná.

Přástevníci (Arctiinae) a jim příbuzné čeledi ale šli dál. Nespokojili se s pouhým odposloucháváním a vyvinuli schopnost sami vydávat ultrazvuk pomocí speciálních orgánů zvaných tymbaly. Vysílají signály na podobné frekvenci jako netopýři. Výsledek? Netopýr najednou slyší akustický zmatek, rušičku, a zpravidla upustí od pronásledování.

A někteří vědci zjistili, že stejné zvuky mohou fungovat i jako výstražný signál. Netopýr si zapamatuje asociaci mezi konkrétním zvukem a nepříjemnou chutí. Akustická výstraha místo vizuální.

Housenky: vláček, který raději nezastavujte

Samotní motýli jsou sólisté, ale jejich housenky? Hodně druhů žije skupinově. A ne náhodou. Využívají ji jako skupinovou obranu proti predátorům. Housenky přástevníků se při vyrušení svíjejí synchronizovaně a pohled na celou masu vlnitých těl v pohybu dokáže zarazit i dravého ptáka.

Ale nejpůsobivějším fenoménem jsou procesí housenek, které se vydávají na cestu jedna za druhou ve vláčku jako vagony. Typické „vláčky“ vytvářejí housenky rodu Thaumetopoea, zejména druh Thaumetopoea processionea (bourec dubový) a Thaumetopoea pityocampa (bourec borový). Vláček může čítat desítky i stovky jedinců a táhne se lesem jako živá šňůra. Pro housenky je to navigace, sdílení informací i kolektivní bezpečnost zároveň. Bohužel, jejich chloupky jsou silně alergizující, takže tento průvod není doporučeno osobně zastavovat.

             bourec dubový                                                     bourovčík toulavý 

Ještě pár perliček, protože proč ne

Některé tropické druhy nočních motýlů jsou lakrimatofágní, tedy se živí slzami spících savců, včetně slonů, buvolů a příležitostně i lidí. Sosákem proniknou pod víčko a pijí. Hezky.

Náš domácí lišaj smrtihlav (Acherontia atropos), ten s lebkou na hrudi, vydává pisklavé zvuky, jimiž dezorientuje včely a bez problémů proniká do jejich úlů pro med. Lupič se speciálním vybavením.

Největším nočním motýlem České republiky je martináč hrušňový (Saturnia pyri), obr s rozpětím křídel téměř dvacet centimetrů

A pokud jde o navigaci, noční motýli se neřídí jen feromonovou stopou, ale také polarizací měsíčního světla a pravděpodobně i hvězdami. To, že naletí na vaši lampu, není hloupost. Je to prastarý navigační systém zmatený uměle osvětlenou civilizací.

   lišaj smrtihlav                                         martináč hrušňový

Nejkrásnější noční motýli 

Martináč měsíčitý 

• Severní Amerika

• světle zelená křídla s dlouhými „ocásky“

• noční druh

• ikonický vzhled, téměř až pohádkový

Často bývá označován za nejkrásnější noční motýl světa díky čisté barvě a elegantní siluetě.

 Martináč atlas

• jihovýchodní Asie

• jeden z největších motýlů světa (rozpětí až 25 cm)

• kresba připomínající hadí hlavy na špičkách křídel

• noční druh

Zdroje všech obrázku: Wikimedia Commons

Noční motýli jsou podceňovaní a nemají dobré PR, přesto jde o mimořádně pozoruhodnou skupinu. Zkuste si je letos v létě prohlédnout pozorněji. Až se během teplého večera otevře okno a ke světlu přiletí nenápadný šedý návštěvník, vzpomeňte si, jak propracované adaptační mechanismy se za ním skrývají.

S dětmi si pak můžete zahrát na můry či noční motýly. Níže najdete jednoduchý návod na výrobu hřebenovitých tykadel.