Články a fotogalerie

Vranovsko – Křtinský Lichtenštejnský romantický areál
Exkurze do Moravského Švýcarska přelomu 18. a 19. století s Martinem Golcem,
léta páně 2. září roku 2017

Málokdo tuší, že přírodní romantický areál ne nepodobný Lednicko-Valtickému máme v Moravském krasu přímo pod nosem – v Josefovském údolí. Průvodcem tímto areálem se nám stal na několik hodin Martin Golec. Archeolog, který luští minulost Moravského krasu a odkrývá jeho význam až do evropského rozměru.

Když podržíte kurzor na fotografii, objeví se její popis.

Lichtenštejnský, romantický a přírodní
Není to umělý parkový areál, ale přírodní, částečně komponovaný. Na jeho vybudování
se podílel šlechtický rod Lichtenštejnů. Romantický proto, že doba si žádala krásu přírody i lidského díla obdivovat v neobvyklých průhledech z portálů jeskyní ke zříceninám hradů, někdy i za cenu úprav střelným prachem (z jeskyně Kostelík bylo vidět na babický hrad, střelným prachem byly „zromantizovány“ jeskyně Jáchymka a Kostelík). Doba romantismu upoutávala oko tak, že putovalo od hřmotných hutí s čerstvým odpichem železa v údolí
k výhledům na majestátní vápencový hřbet nesoucí gotický portál uměle postavené kulisy hradu (nad Františkovou hutí v Josefově se umělá gotická brána tyčila až do 60. let
20. století). 

Krajina umocněných průhledů
Krajina v době romantických raných turistů měla více bezlesí (stromy tato doba měnila
v dřevěné uhlí). A díky pastevectví měla více luk. Skály a jeskyně byly tudíž nápadnější. Byly odhalené a projektanti areálu romantické průhledy od jednoho prvku ke druhému vyhledávali i aranžovali. Romantičtí malíři je pak na plátnech zpodobňovali.

Krajina nových i starých cest
Vranovsko-Křtinský romantický areál lákal rané turisty do krásného území Moravského Švýcarska, které dnes známe jako Moravský kras. Využíván byl lidmi z Brna, vranovskými a křtinskými poutníky víry, z větších dálek návštěvníky německy mluvícími. Lidé hodně chodili. Na cestu se vydávali brzy ráno. Částečně mohli použít povozů tažených koňmi. Využívali cest pro tyto účely zbudovaných, pěších i vozových. Dnes jsou některé z těchto cest již v krajině těžko viditelné, zarostlé.

Nejen dílo lidského umu
Lidskou touhu po kráse táhl do těchto míst Vranov (barokní kostel a klášter, významné mariánské poutní místo, hrobka Lichtenštejnů), Nový hrad (s vysokou štíhlou věží zbudovanou snad aby sloužila jako rozhledna), Františkova huť (s vodním náhonem, který rozdmýchával hutní měchy), struskovými lázněmi (vznešenou hrázděnou stavbou dnešní Švýcárny), starý hamr (dnes pastvina s ovečkami) a sklárna u rybníka (bývalá hájovna, citlivě opravená), později Lichtenštejnové přikoupili Křtiny (barokní chrám, významné mariánské poutní místo). S přenocováním mohli dojít až do Sloupu (barokní kostel, mariánské poutní místo).

Nejen dílo přírodních sil
Zajímala je jeskyně Jáchymka (dříve Evina jeskyně, s poustevníkem Joachymem snad placeným z Olomučan, jako vzor skromnosti imponoval lidem z měst, kteří ve venkovském životě spatřovali čistotu a pravost). Přitahovala je proslulá Býčí skála, vyhledávané sídlo bohů v době železné (velkým vchodem povozy prvních turistů vjížděly do Předsíně této jeskyně a druhým velkým vchodem vyjížděly ven, terén a asi i portály vchodů byly k tomu uměle upraveny). Upoutávala je jeskyně Kostelík (kde se v hlavní síni koňské povozy otáčely a táhly dychtivé romantické duše vzhůru až na samou hranu údolí nad Býčí skálu).

Kočárová cesta
Kočárem za vyhlídkami do krajiny lesů, vodních ponorů a vývěrů se opravdu jezdilo
až k hraně strmé Býčí skály. Cesta byla široká a stáčela se od hrany dolů zpět
k jeskynnímu vchodu. Dodnes se jí říká Kočárová. Velkolepá zastávka čekala
na návštěvníky u dřevěné výletní chaty (kolem roku 1880 už dřevěná stavba na místě nestála). Její zadní ochoz se zábradlím tajil turistům dech. Nabízel průhled skrz hlubokou vápencovou průrvu jednoho z oken Býčí skály. Střemhlav od hrany až dolů ke vchodu
do jeskyně. Koho by nenapadla podobnost s vyhlídkovými můstky Macochy,
kde se srdce roztluče a dech zastaví nad hloubkou propasti!

Spolužití
Křtinské údolí a jeho krásy, se popsat nedají. Slova nestačí. Prolínání činnosti přírody, Boha a lidského důvtipu. Tvůrců a tvořivců. Všechno se spojilo. Příroda, Bůh, lidé. Zvláštní harmonie této součinnosti je tu jemně skrytá, ale stále dýchá. Přijeďte se jí nadechnout!

Text: Katka Jelínková

Fotgrafie: DPMK a Petr Jelínek

Děkujeme všem účastníkům. Děkujeme Zdeňce Klimešové a její rodině za pozorné
a výborné pohoštění. Děkujeme Martinovi Golcovi za zcela jedinečný a dlouhotrvající zážitek!