Fotogalerie

Červenec 2016

Poletování po teplých stráních za motýly

Motýli. Už samotné slovo „motýli“ vzbuzuje představu léta, slunce, volnosti, květin, krásných tvarů a barev. A přesně tohle všechno jsme prožili v sobotu 23. července 2016 u jeskyně Balcarky a na přilehlých loukách a stráních, které jsou jednou z významných motýlích lokalit v Moravském krasu. Průvodci nám byli dva Janové z Rájce‑Jestřebí, Jan Dvořák a Jan Hrnčíř. Ukázali se býti hbitými lovci motýlů s encyklopedickými znalostmi nejen o motýlech, znalci krasu a přírody naší republiky vůbec.

Pro pozorování motýlů jsme zvolili nejvhodnější čas mezi 10. a 13. hodinou, kdy jsou nejvíce aktivní a „pasou“ se na květech, hledají partnery a vhodná místa k nakladení vajíček. Pak se schovají před poledním žárem. Odpoledne je na motýly chudší. Kupodivu chlad nebo prudký žár jsou pro ně vážnější překážkou v aktivitě než drobný déšť.

Kde najdeme motýly?

Na první pohled bylo i laikům jasné, která místa motýli navštěvují raději: louku posečenou či louku kvetoucí? A jak to vidíte s údržbou luk: je lepší pomocí mechanizace nebo ručně pomocí kosy? Uhádnete?

Sekačky, zvláště ty, které nasávají a sekají na kousky posečenou trávu, jsou zkázonosné pro většinu hmyzu a jeho stádií. Zůstává po nich doslova mrtvo a pusto. Dokonce i vysavače podzimního listí je vydatně hubí. Zvláště ty, které listí navíc rozsekají.

Jak přilákat motýly?

Kdo by chtěl být „butterfly-friendly“ a přitom si i trochu máknout (vynechat jednou posilovnu nebo in‑line brusle) a přitom být IN, může se chopit kosy nebo srpu a část vlastních pozemků opečovávat touto znovu se oživující metodou našich babiček a dědů. Abychom se příliš neunavili, můžeme nechat část trávníků, kam moc často nechodíme, neposečených a plných květů až do září. Nebojme se vysoké trávy s kvetoucími kytkami! Samozřejmě nepoužívejme žádnou chemii. A na úklid listí nám jistě vystačí hrábě. Naše úsilí odmění motýli svou milou přítomností v našich zahrádkách, sadech, parcích i loukách. A tak budeme moci pozorovat hvězdy v noci a motýly přes den. :)

A jak žijí motýli?

Velice různě. Jako my lidé. Pestrost a nezměrná fantazie vedly přírodě ruku. Radovat se z nich můžeme nejen v teplých dnech. Některé druhy motýlů lze potkat dokonce i v prosinci nebo v únoru. Některé druhy jsou aktivní ve dne, jiné v noci. Když jdou spát, tak se schovají do škvíry nebo do koruny stromu. Když prší, zavěsí se pod list a jsou tak jako pod deštníkem. Ti jedinci, kteří přezimují, žijí i půl roku, jiní jen pár týdnů. Zimu přečkávají ve všech stádiích – jako vajíčka, housenky, kukly i dospělí jedinci. Někteří se živí nektarem z květů, jiní se pasou na výkalech, někteří žerou jen jako housenky a ve stádiu motýla drží půst.

Smutná fakta o motýlech

Je smutné, že motýlů ubývá. Některé příčiny jsou jasné – chemizace v zemědělství a lesnictví, používání mechanizace na sečení trávníků a luk, udržování travnatých ploch v krátkém střihu na způsob anglických trávníků, zarůstání otevřených ploch lesem i aktivní zalesňování luk a pastvin. Jen za naši krátkou procházku jsme slyšeli o 5 druzích motýlů, kteří jsou dnes pro Moravský kras vyhynulí či nezvěstní a přitom dříve (před 15 - 20 lety) patřili mezi běžné druhy.

Kolik druhů motýlů jsme vlastně viděli?

V České republice se uvádí kolem 3000 druhů motýlů. Moravský kras je územím převážně lesním, jen místy se objevují stepní skalky či louky, vzniklé historicky vlivem lidské pastevní činnosti. Přesto je Moravský kras bohatý na motýlí druhy (2200 druhů pro celý kras, převážně v jižní části).

Z celkem asi 1000 druhů motýlů udávaných pro sever Moravského krasu, jsme s Janem Dvořákem a Janem Hrnčířem viděli na naší procházce skoro 30 druhů. Namátkou: okáč bojínkový, modrásek tmavohnědý, žluťásek čičorečkový, bělásek hrachorový a rozetkový, babočka bodláková, ostruháček jilmový, perleťovec velký i malý, bělopásek zimolezový.

Z těch nápadných jsme viděli několik druhů vřetenušek, které obsahují jed kyanid a jejichž červené výstražné skvrny varují před tímto faktem případné predátory. Potkali jsme také obrovskou housenku lišaje šeříkového. K těm méně nápadným, ale vzácným a zajímavým patří modrásci: ve stádiu housenky se živí larvami a kuklami mravenců přímo v mraveništi, mravence klamou svou vůní a ti housenky sami chrání a někdy i krmí. Luční mraveniště ovšem velice trpí mechanizovanou údržbou, protože převyšují ostatní terén a stroje je tak zvaně srovnají se zemí. Nedostane-li se housenka do mraveniště, často jen k určitému druhu mravenců, umírá. A tak je některých druhů modrásků (modrásek černoskvrnný a bahenní) méně a méně.

A skoro nakonec naší výpravy za motýly majestátně přiletěl i otakárek fenyklový.

Text: Katka Jelínková

Foto: Petr Jelínek