Nahoru

Články a fotogalerie

V sobotu 26. ledna 2019 jsme se v hojném počtu sešli na Domě přírody Moravského krasu, abychom se dozvěděli něco o místních motýlech. Venku bylo šedivo a nevlídno a plánovaná přednáška slibovala spoustu barevných fotografií ze světa motýlů.

Ale nebyly to jen fotografie, co nás zaujalo. Pánové Leoš Řičánek a Radomír Pulec nám nachystali neobvyklou podívanou plnou zajímavých informací, ukázek a důkazů, že i výzkum světa malých živočichů může být nejen úchvatný, ale i úsměvný.

Přednášející začali zvolna od nejmenších druhů motýlů (velikosti cca 4 mm), které snad mnozí ani za motýly nepovažují. Dozvěděli jsme se, že třeba i takový mol je motýl a i když mu všichni tleskáme, když jej doma spatříme, málokdo se kochá krásou jeho křídel.

velikost

Motýly jsme viděli uspořádané nejen podle velikosti, ale i podle doby jejich výskytu od jarních druhů až po podzimní. A to vše na autorských snímcích Leoše Řičánka.

Pánové se střídali v povídání a Radomír Pulec navázal na svého kolegu mnoha zajímavostmi ze života motýlů. S výkladem začal už od období druhohor, takže jsme se dozvěděli, že motýli původně vůbec neměli sosáček, ale kusadla. Mohli se tak živit pylem ze šištic jehličnanů, cykasů a jim podobných rostlin.  S příchodem kvetoucích nektaronosných rostlin se postupem času vyvinul sosáček tak, jak ho známe. Motýli s kusadly, živící se pylem, dodnes na zemi žijí a žijí také v České republice. Velikostí se podobají šatním molům a jejich kusadla jsou viditelná jen pod mikroskopem.

dlouhozobka_svizelova_sosak

 

Podrobně jsme probrali vývoj motýla od vajíčka, housenky, přes kuklu až po čerstvě vylíhnutého motýla.

Pánové Řičánek a Pulec nám názorně ukázali dýchací aparát hmyzu na příkladu housenky brazilského motýla Calpodes ethlius  z čeledi soumračníkovitých

housenka

Dozvěděli jsme se, že se housenka svléká celkem 5x a to včetně všech záhybů v dýchacím aparátu a svou hmotnost navýší až 2000x. Po té se housenka zakuklí a přichází čas přeměny dokonalé. Kdybyste v tuto dobu nakoukli dovnitř do kukly, zjistili byste, že po původní housce nic nezbylo, celá se rozpustila. Pak již následuje zázrak zrození překrásného motýla. A nakonec, když se z kukly „vyloupne“ motýl, je krvomíza tlakem pumpována do křídel, která se za cca 15 minut krásně natáhnou. Poté proudí krvomíza zpět do těla motýla. Asi 2 hodiny po vylíhnutí „suší“ motýli křídla. Zde pan Leoš Řičánek jako vášnivý fotograf, nezapomněl upozornit, že tento okamžik je nejvhodnější dobou k fotografování motýlů.

vykuklený

Ale nemyslete si, že tak krásná křídla mají motýli pořád. Je to možné pozorovat zejména na dlouho žijících druzích motýlů. Například žluťásek řešetlákový, který žije 10 až 11 měsíců si křídla doslova „olétá“. Ale není to jen délka života, která se projevuje na křídlech motýlů. Některé druhy motýlů jsou dálkoví letci, například babočka bodláková letí z Afriky až na Island, takže dokáže uletět 4000 až 5000 km.

olétaná_babočka

Další zajímavostí motýlího těla jsou oči. Motýli je mají složené z ommatidií, což jsou jednotlivá navzájem si podobná očka, která samostatně vnímají obraz. Z těchto jednotlivých obrazů pak motýl dokáže poskládat celkový obraz, který vypadá jako mozaika. Složené oko neumožňuje zaostřit. Důsledkem této neostrosti je i neschopnost motýlů vidět malé předměty. Naopak velkou účinnost má složené oko při vnímání pohybu. Pohyb je přenesen z jednoho omatidia do druhého velmi rychle, neboť vzdálenost jednoho omatidia od druhého je téměř nulová. Přenos informace o pohybu je velmi citlivý a rychlý. Díky této pohotovosti může hmyz unikat před predátory.

Vnímání barev pomocí složených očí je radikálně odlišné od vnímání barev lidským okem. Tento rozdíl je způsoben rozdílnými zrakovými pigmenty. Hmyz tak dokáže vnímat i jinou část elektromagnetického spektra než člověk, např. ultrafialové záření. Schopnost vnímat tuto vlnovou délku je pro hmyz velmi důležitá, neboť mnoho květů, ve snaze přilákat hmyz, obsahuje barvy viditelné v ultrafialové části elektromagnetického spektra. Motýli také barvy v tomto spektru často využívají na svých křídlech k přilákání partnera.

 

UV_videni

Složené oko je schopno vnímat i polarizované světlo. Tato skutečnost je důležitá především pro hmyz, který za potravou, nebo při hledání nových stanovišť, cestuje na větší vzdálenosti. Zatím nejlépe je schopnost prozkoumána u včel a u mravenců. Díky této schopnosti je hmyz schopen určit polohu Slunce či Měsíce i v případě, že jsou skryty za mraky, což využívá k navigaci a orientaci v prostoru. Denní druhy během dne, noční druhy během noci.

tykadla_2

A když už se bavíme o nočních motýlech, je třeba poukázat např. i na rozdíly tykadel denních a nočních motýlů. Noční motýli se spoléhají na čich místo zraku, proto mají obvykle rozvětvená tykadla, která jsou jejich čichovým ústředím. Na dvou tykadlech mají 40.000 brv, které bezpečně dokáží najít toho správného partnera. Každá z brv je navíc proděravěna přibližně 1.000 otvůrků, kterými proudí vůně dovnitř tykadla ke smyslovým receptorům. Čich nočního motýla je tedy zásoben informacemi ze 40 miliónů otvůrků.

Denní motýli, na rozdíl od nočních, lákají své partnery na barevná křídla. Výzkumníci v Německu uskutečnili jednoduchý pokus s papírovými motýly. Bylo zjištěno, že atraktivitu partnera zvyšuje velikost křídel a jejich intenzivní pohyb.

pokus

 

Na přednášku o Motýlech Moravského krasu bude 18. května 2019 tematicky navazovat botanicko - entomologická vycházka se spolkem Okras a Radomírem Pulcem.

 

Těšíme se na vaši návštěvu!

 

Text: Ing. Vladimíra Zemánková

Odborná stránka: Leoš Řičánek a Radomír Pulec

s využitím textů Jana Žďárka, Ivo Nováka a informací od přírodovědců působících na vysokých školách v České republice.

Fotografie: Leoš Řičánek