Ohrožení luk a pastvin

Ohrožení luk a pastvin

Louky a pastviny jsou biotopy, které se neobejdou bez zásahu člověka. Během několika vegetačních sezón by začaly zarůstat nálety. Tím se vytrácejí světlomilné druhy rostlin a časem se značně mění biodiverzita lokality. Tyto porosty je proto nutné pravidelně redukovat - kosením nebo spásáním. Oba zmíněné postupy se však musí provádět citlivě a s mírou, jinak naopak dochází k jejich přeměně na druhově chudou “zelenou poušť”.

 Dávno pryč jsou doby, kdy lidé kosili louky ručně. Sice se ještě dnes najde několik výjimek, ale většina hospodářů v posledních desetiletích dává přednost využití mechanizace. To může na první pohled působit výhodně - s desítkami hektarů luk, jejichž kosení si dříve vyžádalo řadu týdnů, si moderní technika poradí během pár dní. Obyvatelé zarostlé louky z řad fauny i flóry nemají čas se změně prostředí přizpůsobit

a hynou v důsledku ztráty přirozených úkrytů i zdrojů potravy. V dnešní době se již opět doporučuje takzvaná mozaiková seč, kdy je velká plocha rozdělena na několik menších částí, které se kosí v odlišných termínech, přičemž by se mělo upřednostňovat použití kosy nebo křovinořezu před těžší mechanizací.

K návratu vzácných druhů živočichů a rostlin je nezbytná hlavně spolupráce s vlastníky pozemků. Ty je nutné seznámit s přírodními hodnotami jejich pozemků a se způsoby jejich vhodného obhospodařování. To kromě samotného kosení také zahrnuje likvidaci náletů či ořez hrází, přičemž se však musí rovněž postupovat citlivě a některé dřeviny by měly zůstat zachovány jako úkryty a zdroj potravy pro mnohé živočichy. 

Tradičním způsobem redukce porostu je také pastva. Ta se však nesmí provádět příliš intenzivně. Velké množství dobytka na malé ploše louku “vytěží” natolik, že značně degraduje a zanedlouho na ní vydrží přežívat jen zlomek původních druhů. Navíc zde dochází ke zvýšenému sešlapování půdy a tím zhoršení jejích vlastností. Velká stáda je proto vhodnější rozdělit na několik menších nebo jednotlivé pastviny často střídat.

Modrásek černoskvrnný (Phengaris arion)

Jeden z našich největších modrásků je typickým příkladem toho, jak výrazně se může příliš intenzivní obhospodařování luk a pastvin projevit na populaci kdysi relativně hojného druhu. V současnosti je řazen mezi kriticky ohrožené druhy a na našem území se vyskytuje ostrůvkovitě v malých populacích čítajících desítky či maximálně stovky jedinců.

Za hojnější lze jeho výskyt považovat pouze na východě republiky, v oblasti Vsetínských vrchů a Bílých Karpat.

Přední křídla tohoto obyvatele vřesovišť a stepních luk dosahují rozpětí 35-40 milimetrů. Svrchní strana křídel má modravý nádech, který je sytější u samečků. Spodní strana je světle hnědá. Od ostatních modrásků tohoto motýla rozeznáme podle dvou řad černých skvrn u okraje spodní strany zadních křídel a výrazných skvrn na vrchní straně předních křídel. Má velice specifický a složitý vývojový cyklus. V jeho průběhu se specializuje na dva rozdílné zdroje potravy - živnou rostlinu a symbiotické druhy mravenců.

Dospělci žijí pouze od konce června do poloviny srpna. V této době se musí úspěšně spářit a naklást vajíčka do nerozvinutých vrcholových částí květenství živných rostlin - mateřídoušky nebo dobromysli obecné, jež slouží housenkám v první fázi života jako úkryt i jako zdroj potravy. V jednom květenství může žít pouze jedna housenka. Pokud se jich vylíhne více, dochází ke kanibalismu.

Po třetím svleku sleze larva z hostitelské rostliny a ze speciálních žláz na zádech začne vylučovat směs cukrů a aminokyselin, která má nalákat mravence rodu Myrmica. Ti larvu odnesou do mraveniště a uloží ji mezi své vlastní larvy. Zde jí výměnou za medovici, kterou produkuje, poskytují ochranu a zároveň potravu v podobě larev a vajíček. Přes zimu housenka hibernuje a před příchodem následujícího léta se na tři týdny zakuklí. Dospělec musí poté mraveniště urychleně opustit, aby se nestal potravou svých hostitelů. Aby se mu to podařilo, má křídla pokrytá dlouhými šupinami.

Modrásek černoskvrnný není příliš zdatný cestovatel. Dospělec se od místa svého vylíhnutí nevzdálí více, než dva kilometry. Rovněž živná rostlina larvy nesmí být více, než dva metry od mraveniště hostitelů. Velkoplošné kosení nebo intenzivní pastva tak dokáží v dané lokalitě populaci modrásků zlikvidovat během jediné sezóny.

Autor textu: Kačalová Jitka