Fotogalerie

Únor 2017

Proměna lidí na konci doby kamenné

Dojmy z povídání Petra Rajnocha v sobotu 11.2. 2017

Jak tu v sále sedíme, jsme lidé z doby postmoderní. Je tu však Petr Rajnoch, který dokáže žít i v jiných dobách. Dnes nás vezme k lidem ze střední a mladší doby kamenné (mezolitu a neolitu). Snad od nich načerpáme sílu, odvahu, moudrost a praktické dovednosti, které tolik patří ke skutečnému životu. Ne virtuálnímu, počítačovému, který pohltil dobu dnešní.

Štípání pazourkových mikrolitů

Pojďme domů

Přichází čas změny. Prostorné jeskyně osiřují a živé hlasy dětí je slyšet z jednoduchých obydlí. Žije v nich celá široká rodina. Dřevěné kůly opálené a zasazené do země, rohože a kůže místo zdí, rákos na střeše. Několik ohnišť, vyhrazený prostor pro dobytek. Zvířata a lidé bydlí dohromady. Proto asi tak milujeme domácí mazlíčky.

Jsem ráda, že mám svůj domov. Tito kočovní lidé jej začali objevovat. Usazovali se. Možná mohli mít zpočátku ještě jako lovci a sběrači pár políček pro zpestření stravy, ke kterým se na svých toulkách krajinou vraceli. Dodnes někteří z nás pro zpestření jídelníčku jezdí na zahrádku, i když hlavní „lov“ často probíhá v supermarketu. Doby ledové ustoupily. Rodiny se rozrůstaly. Bylo třeba postarat se o potomstvo. Mizela velká lovná zvířata. Teploty přály zemědělství. Usadili se, aby se o větší a větší políčka postarali. Oves a proso. Přišly první žně.

Rozdělávání ohně bez sirek

K čemu nás vedla hlína a dřina

Tehdy byl možná dán základ našemu jídelníčku. Rostlinná potrava zvyšuje svůj podíl v naší stravě. Převaha obilovin. Opakují nám ji příručky zdravé výživy. Když jich přečtete vícero, opakuje vám zásadu převahy obilovin i vaše svědomí. Ví-li pak něco o tom, jakou lahůdkou je tučné a sladké? Lov menších zvířat a ryb nikdy nevymizel. Zůstal jako vzpomínka na dávné předky, donucené chladem k loveckému životnímu způsobu.

Hlína. Materiál k omítání rohoží, které jsou zdmi obydlí. Materiál k výrobě prvních nádob, aby bylo z čeho jíst kaši a v čem potraviny vařit i uchovávat. Materiál, který když obděláme, porodí nový život. Daruje potravu na další rok. Políčka. Motyky, srpy, drcení obilí a dřina.

A přišly nové výzvy. Škůdci a nemoci. Nepřátelé. Nutnost bránit svůj domov. Bránit svou úrodu. Budovat opevnění. Chránit území. Objevily se nové zbraně. Luk a šípy. Bylo ovládnuto kouzlo bronzu a železa. Rozrůznily se kultury a jazyky. Stanuli jsme na počátku dob, kdy naše síly mění krajinu. Nastanou doby, kdy naše síly budou měnit světy. Nyní ještě přetrvává posvátná úcta k zákonům přírody a vděčnost za její dary.

Všechno chceme vidět z blízka

Proč jsme opustili lov?

Přes všechno, co bylo napsáno a řečeno, přes všechno, co Petr Rajnoch s těmito lidmi zažil, se ptá. Proč jsme opustili lov? Oč jednodušší a pohodlnější se jeví zvednout kámen a hodit, abych ulovil zvíře. Oč lopotnější se jeví zakládat pole na místě lesa, rýt zem, sít, plít a sklízet. Co to bylo za sílu změny? Jaká vize nás tehdy vedla obdělávat půdu? Do příště na to Petr Rajnoch jistě přijde.

Nevěříte?

Určitě jsme nebyli společně v sále s Petrem Rajnochem naposledy. Dáme vědět, až se jeho kočující lovecká duše opět zastaví v našem kraji. Jistě bude o čem vyprávět.

Text: Kateřina Jelínková

Foto: DPMK