Světový den mokřadů

Naše krajina prošla v minulosti různými dobami. Někdy se člověk choval v krajině jako k něčemu, co mu je blízké a co miluje, jindy úplně naopak. Například v baroku člověk utvářel takzvanou komponovanou krajinu a v krajině budoval cesty, aleje, Boží muka a další stavby, které spolu tvořily v krajině propojenou síť. Pro člověka byla krajina zkátka něčím víc, než jen zdrojem.

Postupem doby však přišly doby technického rozmachu a místo předchozího vesměs pozitivního vztahu člověka ke krajině plného lásky k přírodě, jež ho obdarovávala, začal od přírody více a více chtít, než jí dávat. Příroda se stala zdrojem a můžeme říci, že za dob minulého režimu člověk napáchal na krajině tolik škody, kolik bylo snad jen možné.

Právě mokřady byly něčím, co se nehodilo do krámu. Vodní toky byly napřímovány (regulovány), někdy dokonce opevňovány nebo i betonovány, celé nivy těchto toků potom meliorovány. Důsledkem toho jsme přišli nejen u nás, ale v celé Evropě o 90% plochy všech mokřadů! Kromě toho člověk rozoral důležité remízky, meze a přestal ctít střídání plodin a pěstování brambor, pohanky a dalších hodnotných plodin pro naši půdu.

To vše dnes vede k tomu, že voda rychle mizí z krajiny, je narušen malý koloběh vody a v krajině je sucho. I třeba rosa, neboli horizontální srážky, jsou totiž velice důležitou součástí tohoto koloběhu. Pokud v krajině chybí voda a mokřady, tak v ní chybí zákonitě život.

Jaké typy mokřadů se v našich podmínkách vyskytují a jaké najdeme v Českém ráji, co pro mokřady dnes děláme a jak se může zapojit každý z vás? To vše a mnohem víc se dozvěděli účastníci exkurze dne 2. února, kdy jsme oslavili Světový den mokřadů a při té přiležitosti se vydali do nejkrásnějších údolí v Českém ráji - do přírodní rezervace Podtrosecká údolí.