Exkurze za pískovcovým fenoménem Příhrazských skal

Příhrazskými skalami s Petrem Jenčem, Jiřím Bruthansem a Lenkou Šoltysovou. 

Podél dálnice D10 u Mnichova Hradiště  mezi obcemi Příhrazy, Žehrov, Srbsko, Zakopaná, Branžež, Boseň, Dneboh, Olšina  a třemi údolími řeky Jizery,  Žehrovky a Klenice leží jedno z větších  skalních pískovcových měst Českého ráje - Příhrazské skály. V pradávných dobách, před 90 milióny lety, zde bylo moře, ve kterém se usazoval písek. Tyto mohutné vrstvy uloženého písku vytvořily obrovské těleso známé jako hruboskalský kvádr. V období třetihor územím pískovců díky sopečné činnosti pronikly na zemský povrch  vulkanity a  vznikl nejvyšší bod Příhrazských skal, vrch Mužský (463 m n.m.).

Severní část Příhrazských skal tvoří mohutné skalní defilé členěné soutěskami a komíny, s četnými skalními ostrohy, věžemi s vysokými údolními stěnami. Nejvíce skalních věží se nachází na severozápadě v komplexu Drábských světniček. Směrem k východu oblast přechází v hřebeny a údolní tvary s již méně výraznými skalními výchozy. Příhrazské skály ukrývají desítky závrtů a dokonce i puklinovou propast dosahující do hloubky 23 m. Pozoruhodný je vlastní povrch skal, který zdobí  různé typy voštin, hodiny, římsy a na Železných věžích se vyskytyjí i výrazné železité inkrustace.

V dobách ledových, relativně v nedávném čase, ve starších čtvrtohorách, byly skály překryty mocnou vrstvou vápnitých spraší, které se staly později důvodem k osídlení tohoto území. Již na sklonku doby bronzové, zde člověk způsobil jednu pro Český ráj z největších ekologických katastrof. Na vhodných místech vystavěl sídla, vykácel původní lesy a na velmi úrodné půdě pěstoval zemědělské plodiny. Po vyčerpání živin a následných erozích, které zapříčinily odnos většiny půdy, území načas opustil, a to zarostlo druhotnými lesy. Další využívání území spojené s devastací lesů probíhalo ve středověku a zejména v průběhu novověku a vyvrcholilo v  19. a 20. století výsadbou smrku, borovic, modřínu i akátu.

Z původních lesů se v Příhrazských skalách do současnosti zachovaly jen fragmenty bučin s majestátními buky a v širších údolích olšiny. Nejvzácnější porosty však tvoří reliktní bory a xerotermní doubravy na výslunných nedostupných okrajích skal s pokroucenými staletými borovicemi a duby. Vrcholy skal díky slunci a teplu obývají teplomilné rostliny. Stinné, vlhké a studené rokle jsou domovem horských druhů kapradin a plavuní. K těm nejvzácnějším patří celoevropsky chráněná kapradina vláskatec tajemný.

Členité skalní město poskytuje vhodná hnízdiště, úkryty a zimoviště řadě druhů živočichů. Skalní římsy a dutiny tvoří ideální prostor pro hnízdění krkavce, kavky, největší sovu výra, ale i poštolku. Nedostupné skalní věže využívají jako své pozorovatelny dravci. Zvýšená péče o skály vedla k návratu dravce nejvzácnějšího, sokola stěhovavého. Skalní dutiny jsou domovem desítky druhů netopýrů, můry sklepnice a pavouka křižáka temnostního.

Příhrazské skály již více než 100 let vedle Prachovských skal a Hruboskalska patří k vyhledávaným místům turisty, pro které zde bylo vybudováno na 1000 schodů a provedeny náročné úpravy terénu, s kterými pomáhala před sto lety i armádní ženijní rota.  

I Příhrazské skály patří mezi vyhlášené horolezecké oblasti. Dominantou je věž Kobyla. Tento asi 40 m vysoký kyj na všech stranách převislý byl dlouho pokládán za nelezitelný a poprvé byl vylezen až ve 30. letech 20. století německými horolezci.

Exkurze je pořádána ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, Vlastivědným muzeem a galerií v České Lípě a Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy v Praze - Ústavem hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky.